SETKÁNÍ ZE SVĚTLA - ZRCADLENI

vnější svět zrcadlí stav našeho nitra
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

SETKÁNÍ ZE SVĚTLA

BLOG
SETKÁNÍ ZE SVĚTLA

Od dětství vnímám jemnohmotný svět. Ostatně jako mnohé děti.
Nepřijetím mého okolí této mé přirozené schopnosti,
jsem ji nepotlačila, ale před vnějším světem v tom vnitřním ukryla.

Potřebovala jsem a stále potřebuji velkou odvahu k tomu, abych se o své vhledy
a tok informací a poznání podělila. Troufám si velmi pozvolna a ne kolektivními,
ale osobnějšími tématy.

Jednou, když jsem si vzpomínala na různá setkání s blízkými z jemnohmotného světa,
mi došlo, že úplně všichni členové mé rodiny bez těla za mnou přišli.
Nevolala jsem je a ani nevolám. Přišli sami za různých okolností, z různých důvodů,
s jinými poselstvými. Vždy je doprovázela láska.

Se svým tátou jsem žila jen zlomek svého života.
První 4 roky svého a poslední 2 roky jeho života.
Mezi tím tím uběhlo 35 let, kdy jsem ho neviděla a
v mé rodině bylo tabu o něm hovořit.
Byla jsem bez spojení a moc mi scházel.
Jeho umírání bylo pro mě niterné a nádherné.
Protože jsem byla smířená a táta taky,
mohla vstoupit do procesu umírání neuvěřitelná intenzita lásky.

Dva roky po jeho smrti se mi narodil syn.
Když mu byly asi dva roky a my se chystali na dovolenou k moři, věděla jsem, že táta se chystá "jet"
s námi.
Myslela jsem si, že si námi moc zážitků neužil, tak se chce připojit takto ze své sféry.
To jsem se ale mýlila.
Jednou ráno jsem se vzbudila - nemeditovala jsem ani nesnila. Můj malinký syn, kterého jsem
ještě kojila, spal vedle mě. Najednou mi táta položil dlaň na tvář. Moje tvář se celá schovala v jeho
dlani. Neměl nadpřirozenou velikost ruky, to já měla tvář miminka. Za bdělého stavu jsem byla miminkem
a on mě nekonečně dlouho hladil po tváři. Byl to zcela reálný plně fyzický dotek. Hladil mě po miminkovském
obličejíčku stále dokola, pořád a pořád, tak dlouho, dokud jsem se zcela neuvolnila a naplno neuvěřila, že je to tady k dispozici vždy.
Potom mi hladil dlouhými tahy od hlavy až k patě celé dětské tělíčko. Postupně jsem od miminka rostla
do 4 let svého věku. Byla jsem zcela nasycená, naplněná láskou, blažená. Byl to věk, ve kterém od nás odešel.
Potom najednou stál proti mě, už se mě nedotýkal a z jeho soláru mohutně tekla síla do mého. A já zase postupně rostla
až do věku 12 let. Byla jsem doslova vymazlená a silná. Dal mi to, co za života v těle nemohl a co bylo pro mě velmi důležité.
Můj táta mě z jemnohmotného světa zcela hmotně dosytil - naplnil láskou, něhou, nekonečností v přijetí a silou.

Když jsem později přemýšlela, proč skončil v mých 12-ti letech, došlo mi to. V té době jsem začala dospívat a do mého života
přišla na dalších 7 let má první láska. Doprovodil mě k prvnímu muži v mém životě.

Tati děkuji.

















Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky