BOJÍM SE O TEBE - ZRCADLENI
vnější svět zrcadlí stav našeho nitra
Hlavní nabídka:
BOJÍM SE O TEBE
BLOG
BOJÍM SE O TEBE
Když jako dospělí chodíte s láskou za svými rodiči,
cítíte se posíleni, podpořeni nebo vyčerpáni a ani
nevíte proč?
A od vás odcházejí děti jakéhokoliv věku radostné, s úsměvem?
Máté z vašeho kontaktu radost a uvolněný propojující pocit?
Chodila jsem s malým synem na hřiště.
Milovala jsem ty chvíle - okouzlení z tolika možností.
Takových atrakcí, nekonečné množství objevování,
zkoumání, radosti.
Hrála jsem si, radovala a dováděla s ním.
Když byl zabrán do hry na písku, rozhlížela jsem se
kolem a kochala se pohledem i na druhá malá stvoření a jejich
objevování.
Malá holčička opatrně přecházela po provazovém můstku mezi klouzačkou
a prolézačkou. Nestabilní mostík a nožičky, které se teprve učily chodit.
Křehká kombinace. Její soustředění, odhodlání a přítomný okamžik jí
podporovaly, že tento nový prvek zvládla.
Opatrně pomalu přešla několikrát tam a zpět.
Její maminka si opodál povídala se dvěma ženami.
Byly zabrány do vášnivého rozhovoru.
Najednou si maminka vzpomněla na svou dcerušku
a zavolala na ní: "Pozor! Ať nespadneš! Bojím se o tebe!"
Viditelně se jí ulehčilo a vítězoslavně se rozhlédla po svých společnicích.
Svou energii předala.
A holčička?
Už mostík nedokázala přejít po nožkách.
Klekla si a přelezla ho po kolínkách ...
Krásné místo u Trojského kanálu.
Nosila jsem malého synka na těle
a procházela se ve slunečních paprscích za šumění řeky
než vyzvedneme staršího syna z blízkého gymnázia.
Naplňující překrásný čas.
Blažená se rozhlížím kolem.
Tatínek se dvěma malými nádhernými zrzavými dvojčátky - chlapečkem a
holčičkou. Oba se učí jezdit na odstrkovadle.
Holčičce se daří o něco lépe, chlapeček je ještě hodně nejistý.
Tatínek se zastavuje na břehu a baví se s kamarádem v kajaku.
Syn je o něj opřený a holčička stojí klidná hned vedla.
Je stabilní ve svém postoji, že i částečně podpírá bratříčka.
Vtom se tatínek probere z rozhovoru a zvolá na dceru:
"Opatrně, až nespadneš do vody!"
A holčička? Začína se chovat, jako by se pod ní houpala zem ...
Tohle s námí dokáže strach rodičů.
Oslabuje nás. Znejisťuje. Zatěžuje.
Proč dáváme větší důraz na obavy o své děti místo důvěře?
Ano, nemůžeme vědět, zda se něco nestane.
Ale to už jsme věděli při početí.
Pojištění - jistotu vážně nemáme.
Chceme hrát na jistotu.
Existuje?
Důvěra - vzácné koření.
Jde ruku v ruce s bdělostí a odevzdáním.
A láskou.
Je to pohon. Vlna.
Může nést naše děti.
Může nést nás.
Jak se cítíte, když slyšíte: "Bojím se o Tebe!"
A jak se cítíte, jak se vám daří, když vás doprovází: "Důvěřuji Ti. Jsi v bezpečí. Troufni si. Dej si odvahu. Jdi."
"Důvěřuji sobě, důvěřuji Tobě a důvěřuji té síle, která nás prostupuje a nese."
