Stává se, že klient usedne do křesla, poví pár vět
o tom s čím přichází a začne se to dít.
Místnost se začne naplňovat jemností, klidem, tichem, které mluví. Vstupuje esence.
Snáší se jemně jako bělostné vločky. Prostor i my se naplňujeme milostí. Jako by naší realitu prostoupila realita božství.
Dělám to já? Ne.
Já jenom jsem.
Tvoří to klient. Ne.
Nekonáme.
Jenom jsme.
Umožňujeme to.
Ač je to jemné, přesto velmi intezivní, hluboké, intimní a propojující.
Každý by v tomto stavu chtěl zústat věky.
Je to blažená nepopsatelná přítomnost.
Je uvolňující, naplňující, prostupující, vyživující, uspokojující, povznášející, přijímající, hojivá ...
Nedávno se mě jeden klient ptal: "JaK to děláte?"
To je právě to, že nijak.
Ono to stále je. Pokud si dovolím nekonat, povolím, zastavím se v prázdnu bez myšlenek, stane se to samo.
Jak se zastavím v prázdnu?
Pro začátek stačí 1 vteřina spočinutí v prostoru mezi myšlenkami, povolit, uvolnit se do vnímání, naslouchání tichu ... v ten okamžik to přichází.
Hluboce intimní, jádro naší bytosti oslovující stav vědomí.
Tj. ono známé: "Dosahujeme nedosahováním."
Bdělostí v přítomnosti si umožňejeme, abychom vstoupili do stavu blaženosti bez vnějšího stimulu.
Proč asi jsme od dětství vedeni ke konání, výkonům, přemáhání se, nenaslouchíní si ... ?
Rodiče ani nevědí, že pokud nenechají své děti občas být jen tak - lenošit, snít ... ("neflákej se, nemůžeš dělat něco užitečného, proč pořád jen zevluješ, zase jsi myšlenkama někde jinde ...), tak své drahocenné děti odvádějí od stavů hlubokého propojení, kontaktu s vnitřním vedením a regenerace v blaženosti.
Vše tak zásadní pro spokojený, plnohodnotný a smysluplný život.
Odtud také pramení pocit nehodnoty a že si vše, pozornost a lásku musím zasloužit.
Kolik rodičů se bojí o své děti a přitom vstupují mezi ně a jejich vedení.
Je to vysilující pro rodiče i pro děti.
Kdy jste se na své dítě zamilovaně podívali, když jen tak je?
Nemyslím chválení za výkony.
Ocenění jeho existence beze slov.
Kolik krásných úspěšných lidí - mužů i žen - za mnou příchází, že nevidí smysl, jsou unavení, přepracovaní a kteří mají výčitky, když by chtěli odpočívát.
A přitom většina z nich sama uvádí, že pokud se v snažení zastaví, přichází inspirace.
Kolik seminářů na hledání vize a spojování se s flow je naplněných ...
Potřebujeme si vytvořit prostor pro časté zastavení, spočinutí, uvolnění a vědomě nadechnout a přijmout obdarování, které nám bdělá přítomnost nabízí.