Někdy s námi současná doba hází ze strany na stranu,
abychom se konečně ustálili ve svém středu.
A ještě je tu vina.
Vina je lpění na konání v minulosti, které neodpovídá mému současnému pohledu a současným možnostem.
Obsahuje sebereflexi a ponaučení.
NAVÍC také sebemrskačství, že jsem měl/a být lepší.
Zatahuje toho, komu bylo mnou ublíženo (třeba i sobě), do dalšího mnou tvořeného byť i tichého dramatu a odčerpávání energie.
Přidržováním se viny škrtím proud životní energie přítomnosti, která by mohla být použita na hojení a tvoření nového pro sebe a pro toho, komu jsem ublížil/a.
Jsem užitečný/á sobě, druhému, světu víc s přiškrcenou energií obsahující vinu?
A nebo uvědoměním, ponaučením, přijetím se (i to jsem já), omluvou a uvoněním se do pravdivosti svého středu?
Od-puštěno.
"Kudy teče proud života k dané události, ke mě i k druhému?
Kde ve mě je proud života?
Jak se chce Zdroj skrze mě právě v tuto chvíli projevit?"